Velikonoce s rodinou

9. dubna 2012 v 19:03 | Raisel ˘˘ |  Píšu
"Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný,..." Letos jsme tento den trávili doma. Stejně nebylo o co stát, ale na kolo to ráno moc nebylo. S mamkou jsme obarvily pár vajíček, upekla se buchta, já pekla muffiny. Když už ne třískačka, tak pěkný den jsme si udělat chtěly. Bratr se sádrou zůstal doma a tátovi se taky nikam nechtělo. Během dopoledne se z "Budeš doma? Tak to mi na tebe přijdeme!" stalo podstatně nic. Buď se jim fakt nechtělo, a nebo žijí ještě v přesvědčení, že bydlím na tom stejném místě (4 roky a divili byste se jak se někdo diví).
Minulý rok jsem už zmiňovala, jak to bývá s dodržováním tradic. Letos tedy nebylo překvapivé, že vše bylo téměř při starém a přišel jenom jeden známý. Stejně na to příští rok peču a pojedu pryč. Nemá to cenu, ne abych se s maminou pohádala hned po ránu a slyšela co je špatně a co není. Však se to časem spravilo, koukali jsme na film, dali jsme si oběd a opoledne vyrazili na chatu za dědou a babčou. Ale jo, řekněme že na mém zadku byste možná odlesky fialové našli (i když bych si zasloužila tak 10x více, nepopírám).



Brala jsem s sebou Zenita, stativ a mohlo se jít fotit. Strašně jsem se zabrala do focení zrcadlovkou na kinofilm, tak uvidíme, co z toho vznikne po vyvolání (které je zatím v nedohlednu). Na chatě nás přívítalo sluníčko, a bylo tam opravdu hezky. Znáte to. Kafe, rozhovory "jak jde život",... užívala jsem si to. Pak když jsme šli zpátky, vyprávěli jsme si, smáli se... rodinná pohoda nám rozhodně nechyběla. A můžu vám říct, bylo to fajn. :) Někdy si říkám škoda, že takových chvílí nemůže být více, bohužel.

Vraceli jsme se v podvečerní čas a já opět, po delší odmlce, sedla ke kytaře, dala kombo na max. a zahrála nazpaměť jeden krásný song, který jsem se naučila tak během jednoho včerejšího dne. Strašně mě mrzí, jak to všechno bylo, a že jsem neměla (nechtěla mít) čas se prostě něco novýho naučit a zvládnout. Takže je to tady, teďka, před přijímačkama. Je to tak známej pocit dělat radši něco jinýho, lepšího, než muset "povinnosti". Ale tak už to někdy chodí, viďte. :)
Škoda, že jenom přes kombo nemůžu dosáhnout požadovaného efektu aby to znělo jako originál. Předevčírem mi dal sbohem kabel a já mám tedy lépe řečeno po srandě. Nemám JAK bych propojila multiefekt, kombo a kytaru. Můžu být ráda aspoň za ten jeden, který zatím vystačí na propojení kytara-kombo, ale když si jednou zvyknete na LINE multiefekt, tak už nic jiného chtít nebudete. Potěšující je, že zhruba za měsíc si jede Ája vybírat kytaru do Brna, do jednoho velkoobchodu, takže mám možnost jet s ní. Začala jsem střádat všechny penízky a "nutné potřeby" co bych ráda. To máme kabel, struny, řemen, ... a jelikož by to chtělo i baterky do foťáku, něco stranou na zrcadlovku, je to žalostné. Nebo mám snad jenom moc vysoké nároky? Ani by mě to nepřekvapilo, ale věřte, že můj nákupní seznam by byl o hodně obsáhlejší. :D

Párdenní volno skončilo, začíná tjn. "stereotypní život" a já vám dávám sbohem. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 CandyM | Web | 10. dubna 2012 v 20:12 | Reagovat

Jo rodinnou pohodu, tu už jsem dlouho nezažila..a moje nákupní seznamy? Žalostně dlouhý:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama